Dřevěný slavík (Helplessly Hoping) (Stráníci)

Zátiší s vínem, kus záclony, slavík zpívá svou píseň, svůj žal dívčinám sbírám trs zmáčených vlasů jsem rád, když si povídám vzdálený hlas uslyším z polí vát Závidíš dívce, máš stesk, líbám jinou, tak pochop přece nemůžu ti lhát Zátiší zmírá jen květ ještě voní, tak napiš snad smím ti ještě dát svou dlaní slib svůj že se vzdám květů, že se vzdám vlasů, jenom snítku bezu která má - tvou krásu Zákrutou štíhlou jdeš máš slzy v očích popel tvůj, jak schořel dávný most Záclonou svítí tvé vzdálené vlasy, tím kouzlem najednou jsi host tvé copa, tvoje tvář že se vzdám květů, že se vzdám vlasů, jenom snítku bezu která má - tvou krásu