Jmelí (Andrtová-Voňková Dagmar)

Tobě sudičky přisoudily nebudeš strom, budeš jmelí jmelí, jmelí na stromech v polích a koho z nás to víc bolí a koho z nás to víc bolí I kdybys jiný stokrát být chtěl nebudeš zrní, budeš jen námel námel, námel na klasech v polích a koho z nás to víc bolí a koho z nás to víc bolí Nejsem kříž na polích tvých ani ostříž, ani slepýš ani myš nejsem a přitom jsem ti stále blíž mým listím, mým zrním se živíš mým listím, mým zrním se živíš Jsi můj námel, jsi mé jmelí sudičky mi tě přisoudily ale už vím, proč to tak chtěly a o to méně to bolí a o to méně to bolí na léčku nachů tvých, krvavých nikdy se nechytí orel ale vím, že malý ptáček hladový rád nasytí se tvých perel rád nasytí se tvých perel A něčí srdce churavé tvá moc bolesti zhostí a perly na snítce zelené snad přinesou někomu štěstí snad přinesou někomu štěstí