Oliva (Andrtová-Voňková Dagmar)

Obejmi mne milý můj já přivinu tě ještě víc jak bílá loďka pluji s tebou na vlnách tvých zřítelnic tvá pleť jak peří holubic teď hladí mne a zahřívá v mé duši kdysi trpká oliva zelená se a dozrává břehy daleké jsou dlaně tvé vlny na hladině dlaně mé v této jasné chvíli v této hodině - bezedné Ze tmy stoupá podívej slunce vlasaté jako ruj jako žloutek je ohnivé žhne a sálá ve větru já objímám tě milý můj hladím tě a ovívám v mé duši kdysi trpká oliva zelená se a dozrává břehy daleké jsou dlaně tvé vlny na hladině dlaně mé v této jasné chvíli v této hodině - bezedné Pokoj hospicu je naše loď jsme v něm sami v tiché kajutě já podepřu tě nehnutě až Pán řekne vstaň a choď břehy daleké jsou dlaně tvé vlny na hladině dlaně mé v této jasné chvíli v této hodině - bezedné Ze tmy stoupá podívej slunce vlasaté jako ruj jako žloutek je ohnivé žhne a sálá ve větru