Sokolníkova dcera (Andrtová-Voňková Dagmar)

Ach měla milého za tím lesem černým dcera sokolníka on byl málo věrný v polehaném žitě napsáno to bylo co dívence srdce do krve zranilo našla ona pentli mezi těmi klasy a šáteček bílý co mu dala z lásky ach můj Bože svatej srdce mně tak bolí zlý trní mně píchá učiním cokoli a ty můj milej pykat budeš za duši svou zrádnou sokoli ti líce zdrásaj a oči vyklovou a oči vyklovou Nabrousila drápy sokolu velkému zobák přiostřila poslala k milému když nad lesem černým ptačí peruť mávla rukama lomila vlasy si trhala co jsem učinila ach já přenešťastná kde jsou milý oči tvoje a tvá hlava krásná vždyť ta pentle byla tvého bratra milé a šáteček bílý ode mne samotné a ty můj milej pykat budu za duši svou zrádnou v černé tůni pod vrbami více mně nenajdou více mně nenajdou