Klaun (Komunál)

Starý muž zvolna kráčí ulicí, znavené kroky tiše znějí tmou, znějí tmou. Z vyhaslých očí je cítit beznaděj, zoufale hledá pomoc ostatních, náhle u jedněch dveří zastaví, za oknem tabulka psycholog Peroutka ten už mě pomůže ten mě v tom nenechá. Stařec si sedne na proti doktorovi a smutným hlasem povídá, že je úplně na dně, že je život moc tvrdej a krutej, že je na tom hnusným světě úplně sám. Doktor se zadívá soucitně na starce a odpoví: "Na to je snadná pomoc ve městě vystupuje slavný klaun Pagliacci, zajděte na něj ten vám zvedne náladu." Stařec si schoval svou tvář do dlaní, pláče a slzy tečnou po skráních, Doktore odcházím, nebudu zdržovat nechci vás okrádat o ten váš drahej čas. Já jsem ten šašek a klaun (doktore), já jsem ten smích rozdával (doktore), Palliachi, Palliachi to jsem já, to jsem já Já jsem ten šašek a klaun (doktore), já jsem ten smích rozdával (doktore), Palliachi, Palliachi to jsem já, to jsem já.