Podzim dvacátý rok míru (Merta Vladimír)

Lebka s hnáty na baretu příběh který trvá do dneška potkali se v polním lazaretu zajatec a milosrdná sestra Vojtěška Prali spolu prostěradla svaté obrázky milování těšili se do divadla četla mu z knihy kázání: Nezabiješ ani neublížíš bližnímu svému Mávala za ním šátkem z dálky modlitbou ho provází U divadla koncem války když měsíc listopadu vychází znovu se sejdou prvního dne míru Harmonikář na parketu hrál k tanci písně o mrtvých zajatec a milosrdná sestra z lazaretu sklo lásky řeže jako dívčí smích Mával za ní šátkem z dálky ve snu viděl jak odchází u divadla koncem války když měsíc listopadu vychází znovu se sejdou prvního dne míru Bomba jako karta padla paměť se belhá o berlích záblesk jako od zrcadla za náletu tiše padal sníh Každý den stojí u divadla pohledem milence vyprovází voják přežil milosrdná sestra z lazaretu padla a měsíc listopadu vychází Kdo mu to poví?! Je podzim dvacátý rok míru