Scéna 01 (Mrazík)

"Bzz! Bzz!" nenasytný komár vlétl chrápající Marfuše rovnou do nosu. Marfuša (mocně kýchne a tím pádem se probudí.) Macecha Vstávej, dědku! (vyskočí stařena z postele). Marfušku mého drahouška, štípají komáři. Nemůže odpočívat! (rázně zatahá dědka Kuzmu Nikolajeviče za nohu. Stařík spí ve válenkách a rázem mu sjedou z nohou. Jevdokije zabere naprázdno a praští s sebou o zem). Stařík Však už jdu. (zabrumlá stařík a konečně sleze z postele) Macecha Ťu, ťu, spinkej Marfuško. Stařík (Heká ospalostí, odhání komáry březovou větví.) Marfuša (Pomalu usíná v puse má cukrovou špejli, tváře upatlané. Ušmudlaná košile jí kouká zpod peřiny.) Nasťa (Sedí v kuchyni, na sobě má prostý květovaný sarafán. Při světle čadící louče plete punčochu s milým posmutnělým výrazem ve tváři.) Macecha Moje milá, co děláš? (přišla se podívat, jestli nezahálí). Nasťenka Sestřičce Marfušce pletu punčochy (špitá nesměle). Macecha Pleteš? (zlobně macecha). Našťa Přece jste mi to sama poručila (sklopí strachem oči). Macecha Plést jsem ti poručila, ale ťukat o sebe jehlicemi jsem ti neporučila! (pátravě se otočí). Probudíš drahouška Marfušku! Nasťa Copak je to slyšet? (namítá) Macecha Jak by nebylo! (rozčílí se). To jen ty, špindíro, po celý den se trmácíš a pak tvrdě spíš. Drahoušek Marfuška celičký den prodřímá, hřbet neohýbá. A teď ji klidně může probudit - jen když hrášek spadne na zem. Nasťa (přikrčí se a plete dál vlněnou punčochu.) Macecha (chvíli si ji zlým pohledem měří a pak spustí): Ničemnice, světlem ani trochu nešetříš! (popadne Nasťu za rameno a vyvede ji před dům). Tady se, holubičko, můžeš usadit, ať drahoušek Marfuška má klid. Měsíc svítí jasně, je tu ticho, je tu krásně. (Psa Ťapku stařenin ječivý hlas vyruší z krásných snů. Ťapka se rozštěká na celé kolo.) Macecha Zmiz (zakřičí a Ťapka rychle zaleze do boudy). (Macecha se ještě otočí k Nastěnce a zahrozí ji rukou:) A než kohout zakokrhá, ať máš druhou punčochu! Jinak ti, moje milá, vlasy vyškubu! Nasťa (skloní hlavu k psíkovi:) Ťapko! Ťapko! (Já vím, zaštěká Ťapka a přitulí se k Nastěnce.) Nasťa Psst! Ať nevzbudíš Marfušku! (vezme pejskovi hlavu do dlaní, aby neštěkal. A pak se znovu rychle dá do pletení. Jediné zvuky, které je slyšet, způsobuje rychlé cvakání jehlic a hlasité chrápání Marfuši. Kohout Málem bych zaspal (probere se, vyskočí na plot, aby zakokrhal a probudil ostatní. Slunce se již objeví za obzorem.) Nasťa Prosím tě, kohoutku milý, musím plést ještě chvíli. (poprosí) Kohout Kohouti jsou malí páni, Jitřenka řídí kokrhání (pokrčí křídly kohout.) Nasťa (utíká na stráň za vsí, pokloní se a hlasem plným úzkosti poprosí:) Smiluj se, Jitřenko jasná. Smiluj se, sluníčko krásné. Ještě chvíli musím plést nebo mne stihne krutý trest macecha mi vlasy vyškube. (Sluníčko na okamžik silněji zasvítilo, jako by chtělo říci, že rozumí a pak zachází za vysoký kopec.) Nasťa Děkuji. (zamává a utíká zpět doplést punčochu, cestou pohladí hodného kohoutka:) Kohoutku, kohoutku zlatý, ať ti to pánbůh splatí... (Když je punčocha hotova, běží znovu poděkovat): Děkuji ti, kohoutku, zachránil jsi mě! (Ale není zač, opáčí potěšeně kohout.) Macecha (vstává, celá rozčepýřená a rozespalá spustí:) Tak co holubičko, jsi hotová? Nasťa Tu je (hlesne a podává punčochu maceše.) Macecha Stačila to (odplivne si) Ty proklatá čarodějnice, zmije jedovatá, podruhé ti dám pořádnou práci (vzteky trhá punčochu). A teď nasyp drůbeži, dej napít dobytku, naštípej dřevo a pokliď dvůr. (ječivým hlasem, zmizí ve dveřích) Nasťa Ťapičko! (povzdechne si) (Koncert kohoutů, slunce se opět vyhoupne nad obzor.)