Scéna 06 (Mrazík)

(Ivan - medvěd běhá po lese sem a tam.) Ivan musím najít nějaké lidi a pomoci jim. V tom vidí na lesní pasece děti, které si tam hrají. Jaký dobrý skutek mohu pro vás vykonat? (a rozběhne se k dětem) (Vystrašené děti s křikem utíkají.) Ivan Stůjte! Zastavte se! Chci vám prokázat dobrodiní! Stůjte! (padá bezmocně na zem a zuřivě tluče rukama kolem sebe.) (uslyší naříkání žebráka, sedícího v malé úžlabině u cesty.) Žebrák Darujte holoubkové, sestřičky, bratříčkové, mamičky, otcové, mí dobrodinečkové. Všiměte si, jak trpím na světě. Almužničku hoďte mi, pánbůh se vám odmění. Darujte sirotkovy ubohému, prokřehlému, hladovému, chudáčkovi žebráčkovi slepému, chromému, hluchému ... Ivan tady vykonám dobrý skutek a nebude mě vidět. Kolik máš v hrníčku? Žebrák sotva půl troníčku. Ivan Když je to tak, dám ti pěťák. (odhodlaně a podívá se do zrcátka) Jak je vidět, pěťák na dobrý skutek nestačí. (zklamaně) Žebrák (se podívá zpod šátku na Ivana.) Vlkodlak! Vlkodlak! Zachraň se kdo můžeš! Ivan Jaký dobrý skutek mám vykonat? (povzdechne) Babka Oj, Uf! Ach lidé dobří, já už nemohu. (a těžce se posadila na zem) Ivan Ukaž, babičko, pomohu ti. (zvedne babku zároveň s otýpkou klacků) Babka Ó pomoc mi, můj milý. Udělej dobrý skutek. Ivan Dobrý skutek? (zbystřil) Babka Ano, ano (rychle přitaká babka.) Ivan S největší radostí! Já náramně potřebuji dobrý skutek. (zaraduje se a naloží si na záda celou otýpku) Sedni si. Babka Kam si mám sednout? Ivan Na hřeb? Babka Na hřbet? (podiví se a heká, rychle vyleze Ivanovi na záda, opravdu unavená) Ivan sedíš ? (opatrně dodá) Babičko bydlíš daleko? Babka Moc daleko, synáčku! (jízlivě) Půjdeš do kopce, pak z kopce a pak zase do kopce. Ivan To je dobře. Babka Když dobře, tak dobře. Jen koukej ať se nestrhneš. (zasměje se) Můj milý, nějak ses zapotil (potáhne několikrát nosem) Ivan Je moc horko. (omlouvá se) Babka Vydíš tu rozbořenou chalupu. Ivan Vidím. (udýchaně) Babka Tak to je můj palác. (skřehotavě se zasměje) Tak se hni, můj milý! Pěkně hbitě! Rychle! Ryhleji! To je můj zámek. Děkuji ti, milý. Děkuji ti krasavče. Ivan Podívá se do zrcátka. Vysmíváš se mi? Copak nevidíš, jaký jsem krasavec? (zatře se Ivan s babkou) Babka Nevidím! Jen považ, skoro deset let, nic nevidím. Víš, oslepla jsem. (přikrčila se strachy) Ivan Ach Babičko (zdrcený). Raději bych já měl oslepnout! Babka Co je? Ivan (Rozmrzele máchne rukou). Dědeček hříbeček mě obelhal. Babka Kdopak? Kdopak? Ivan Já už se nechci ani vidět. (vzteky zahodí zrcátko)