Scéna 07 (Mrazík)

Vypravěčka První červencovou neděli stařena Jevdokije čeká hosty. Dohazovačka Marja Kirilovna sjednala námluvy. Ze sousední vesnice Kosťuchovky má přijet Nina Ivanovna se synem, prostoduchým Saškou. Celé odpoledne probíhá ve shonu příprav na tuto důležitou návštěvu. Macecha Nasťo, podej cop! Dělej! (natírá Marfušiny tváře moučnou směsí) Marfuša Mámo, to obočí jí zamaž! (macecha namaže Nastěnce obočí moukou) Macecha Ach ty moje jalůvko. (láskyplně) Marfuša Mámo, Nasťa má lepší cop! Machecha Ten tvůj je dražší, koupila jsem ho na jarmarku. Marfuša Tak jí ten její ustřihni. Macecha Ale za co jí budu tahat když nebude mít cop? Marfuša Ustřihni ho! Macecha Já jí ten cop přikryji kusem hadru. Marfuša Tak dobře, přikryj! Macecha (Jevdokije omotá Nastěnce hlavu starým hadrem.) Co ty, špindíro, jen se krmíš, hloupě čumíš! (začnou se smát až se za břicha popadají) Tak už táhni, zmije zlá (strčí do Nasti) Koukej, abys zametla! No tak, dělej! (Dlouze se smějí.) Macecha Princezna, vypadáš jako princezna. (rozplývá se) Marfuška Vážně? (Obě se zasmějí. Matka natře Marfuši tváře rozkrojenou červenou řepou, aby měla krásně červená líčka.) Macecha Ne, princezna ne! (podívá se Jevdokije na Marfušu v zrcadle. Hrdě:) Ty jsi královna! (Přijedou hosti) Marja Taková už je to dcerka šikovná. Pracuje pilně od rána, sotva vstane, už oheň v peci plane. Pilně se snaží, vaří a smaží, ještě zamete dvůr a už prostírá stůl. Macecha A co vám mám říkat, taková krasavice, ta se hned tak nepotká. (Stařík se tomu opatrně usměje.) Matka ženicha Dost! Jemináčku, to už stačí. Poslyšte lidé však říkají, že máte dvě dcerušky! (Stařík Kuzma se znovu opatrně usměje jako by chtěl něco říct. Macecha ho máchnutím ruky umlčí.) Marfuša Koho jste to potkali a co vám to nalhali? Má matka jenom jednu dceru má - a to jsem já! Matka Žen. Čest nám prokažte a tu druhou ukažte! Marfuša Mámo? Macecha Tak dobrá, snad můžeme druhou ukázat. Nasťo! Pojď sem! (se zlým úsměškem) Běž, ty zmije jedovatá! (Sotva vejdou do světnice, usměje se) Nasťenko, ty moje miloučká, hodňoučká - ukaž se hostům. (Nasťenka stojí s hadrem na podlahu omotaným na hlavě, s obočím moukou namazaný. Oči klopí, celá zkroušená pod zkoumavým pohledem Niny Ivanovny a dohazovačky Marji Kirilovny.) Matka Ž. Hm, tu bych tedy nechtěla. Ženich Je jak strašák do zelí. Macecha Jdi! (Její úšklebek vezme staříku Kuzmovi všechnu odvahu na obranu dcerky.) Marja Tak, naši milí hosté, čím vás mám uctít? Matka Ž. Uctěte masem či rybou, dejte nám co je libo, můj synáček moc rád husí játříčka! Marfuša Ano? Macecha Nasťo, přines! Matka Ž. To ne, Ať nám nevěsta jídlo přichystá, tak je to zvykem. Marfuša Mámo? Matka Ž. Podíváme se, jaká je Marfuška hospodyňka. (jízlivým hlasem) (Marfuša sklopí oči. Odejde. Je slyšet kejhání hus.) (Děti se rozřechtají na celé kolo.) Marfuša Pomóc! Pomóc! (Nasťenka vybíhá, na dvoře volá:) Marfuško (Ženich se na to dívá z okna.) (Nasťenka přichází omytá, Marfuša rozmazaná.) Ženich Nasťenku chci za ženu. (Roztáhne pusu od ucha k uchu.)