Scéna 15 (Mrazík)

(Marfuša louskala lískové oříšky. Nabrala si jich hrst, po jednom si je hází do úst a dlaní přitlačí na bradu. Až oříšek mezi zuby praskl. Starý Kuzma stál u pece, oči sklopené k zemi.) Macecha Jiné babky mají taky hloupé dědky, ale ne tolik hloupé! (plácne se dlaní do čela, pak chytne dědka za rubášku pod krkem) Co je to za nápad - vlastní dceru zavést do lesa! Buď ji mráz utýrá nebo ji roztrhají vlci! Stařec Já..., (snaží se něco namítnout) Macecha Ano, ty. (zarazila ho stará) Stařec Už mlčím, mlčím. (odevzdaně skloní hlavu) Macecha Co si počnu bez Nasti! (rozhorlila se) To jsem ji pěkně chytla za cop, zacloumala s ní a hned jsem si ulevila. (Podívala se opovržlivě na staříka Kuzmu a zuřivě ho praštila plácačkou na mouchy po hlavě.) Tebe dědku, zač mám tahat? Vousy máš plesnivé a hlavu plešatou! (Ránu plácačkou schytala i Marfuša. Jenže ta se nedala a žďuchanec jí oplatila.) Macecha Ťuťu. (Uklidňovala ji a dala jí cukrovou špejli na cucání. Pak se nazlobeně otočila ke staříku.) Kvůli tobě vlastní dcerku mlátím! Sbor Už jedou! Už jedou! (Cikot rolniček a dusot trojky.) (Oba se uklonili staříkům.) Nasťa To je můj ženich - Ivánek. (s ruměncem ve tváři) Kuzma (Obdivně vydechl.) Nasťa Tatínku, všechno dobře dopadlo. Děda Mrazík mne zachránil a pak pohostil ve svém domě. Za muže Ivánka mi dal a štědře nás obdaroval. (Otevře skříňku vyloženou krásným červeným sametem, plnou drahokamů všech barev.) Sbor Samé pravé drahokamy! A ženich učiněný krasavec! Marfuša vypadá jako nána! (zlomyslný smích) Marfuša Táhněte, jděte pryč! (Vztekle vběhne do davu, bije pěstmi, kope nohama. Tluče každého,kdo stojí poblíž.) Já ti ukážu, kdo je nána! Macecha (Nenechá se zahanbit a přidá se k Marfuše) Marfuša Já chci ženicha, já chci být bohatá, já chci!