Tobě náležel čas (Urbánková Naďa)

Dvanáct už večerů v okně stávám šedá zeď svým milencům dá darem stín. Kde je z měsíce jen cár,plachý ukrývá se pár a o mně nemá zdání,já to vím. Je jen otázkou, proč já teď na ně žárlím, proč naslouchám jim dál se závistí. Pro mne není útěchou, že jsem skrytá pod střechou, ač je déšť, mám touhu říct místo ní: R: /: Tobě náležel čas a víc nesmím ti dát, jak znám tátu, ten tohle vůbec neviděl by rád. Tobě náležel čas a víc nesmím ti dát, hvězda vychází, čímž nabádá: Jdi spát. :/