Štemplíky (Nohavica Jaromír)

O nevděku Hloupý Honza kráčí na hrad hradním pánům skočnou zahrát. uzlík, škorně, kráčí vzorně? Stejně skončí v hladomorně. O generačních problémech Starý si skáče, jak se mu zlíbí a mladý pyká pak za jeho chyby. O propagandě úspěchů Slůně zde předvádí ponaučení: "Co není vidět, to prostě není!" Rozbilo porcelán, ve kterém tančilo a pak svou neschopnost prdelí zakrylo O sebepýše Tygřík se dívá kamsi do neznáma a co tam je, se nikdy nedozvíme neb razítko svůj rámec má. A tak je to i s náma: Pyšní jsme na sebe a přitom prdlajs víme. O postavení "Mámo, já bych jed !" "No tak ohni hřbet." O světle Čaroděj má dobrou vůli, nedočká se ale vděku, neboť světlo, které nese, visí na pendreku. O liškách Hloupě jsi věřil, Budulínku i ty, člověče dospělý, svět bez houslí je, bez bubínku a babka s dědkem umřeli O dědictví minulosti Bývalí třídní nepřátelé jdou spolu lesem ruku v ruce. On vypráví jí o vlčatech, ona zas o svých nových šatech. Myslivci zlostí puká srdce. (A pro textové komise: P.S.: Babička aspoň prospí se.) O programových prohlášeních Kupředu, bratři, ni krok zpátky, ke šťastným zítřkům? ? do pohádky! O přístavech Jako maják, který lodím ukazuje směr, stojí Josif Vissarionovič Gulliver O neklidném spánku Princi, kde jsi zase ? Zachraň Růženu ! Z žalu opila se, přines Algenu. O klasice Ach, Němcová Boženo, skvostné je tvoje koleno. Ach ty šotku, Erbene, ruce máš moc studené. O nadhledu Tolik už věcí na světě ví ta smutná opice a furt je z toho na větvi a pláče velice O peripetiích Snahy velké, řeči vzletné, žijem v marnostech. Jen co jednu hlavu setnem, druhá naroste. O jaru Míša běhá po lese dobrou vůlí k činům veden. "Už je jaro ? vzbuďte se !" 'Neví, že je teprv leden. O bloudění Jeník s Mařenko, lesík ponurý, náhle paseka ? Palác kultury. O bankovnictví "Milí bratři," ptá se kozel opřen o parapet, "bony za tři?" "Nejsi blázen ! Tyhlety jsou za pět !"