Fet (Landa Daniel)

Ze skal padá divokej vodopád. V dálce je stříbrnej háj Vlhkým zrakem si mě prohlíží laň a všechno kolem připomíná ráj. Nenechavej vánek škádlí šaty, duha nad horama září a všude kolem kvetou kytky zlatý. Řeka se přátelsky tváří. Slunce nad obzor pomalu stoupá, laskavý stařec si kápi svlík. Dřevěná loďka se líně houpá, přijel si pro mě Cháron - převozník. Někdo mě zpátky naposled volá, proč mě konečně nenechá jít, zmatek a stesk sem probleskl zdola, jenom pár kroků a bude klid. Přívětivá cesta, brána a jas. Zdá se mi to dávno, jsem tak daleko od vás. Ze skal padá divokej vodopád. V dálce je stříbrnej háj Vlhkým zrakem si mě prohlíží laň a všechno kolem připomíná ráj. Nenechavej vánek škádlí šaty, duha nad horama září a všude kolem kvetou kytky zlatý. Řeka se přátelsky tváří. Tam za mnou v hlubině mě děsíval had a jeho zuby mi otrávily tělo. Moje zoufalství, to byl jeho hlad. Co bude dál se nevědělo. Každej den ten had řádně konal svý dílo. Bolestivý kousnutí a prudkej jed. Najednou tma, záblesk a všechno se slilo. Brána se otvírá tak rychle a hned! Dohlédnu na druhej břeh za mlhu - vpravo je slunce, vlevo je černej mrak. Zvolna plujem oparem, nad náma chechtá se pták. Cháron smutně klopí oči, což budí neklid v duši, a malá loďka míří doleva, zvedá se vítr a prší. Do ticha...