Má roztomilá Baruško (Šlapeto)

1. Když jsem přišel do Vršovic na posvícení potkal jsem tam svoji Barču, líbila se mi, ona byla celá bílá, tuze se mi líbila, ona byla celá bílá a něco mi slíbila. R. Má roztomilá Baruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Baruško, vem mě s sebou spát. 2. U muziky jak jsem jenom svoji Barču zhlíd, chytil jsem ji do náruče, do kola s ní vlít, chytil jsem ji do náruče, a už jsme to spustili, muzikanti bez přestání pěknou polku mastili. R. 3. A tak to šlo kus na pravo, kus nalevo zas, tančit s Barčou půl hodiny není žádný špás, tančit s Barčou půl hodiny, to se člověk rozpálí, muzikanti nadávali: To jsme se zas nahráli! R. 4. Když já tančím se svou Barčou, musím místo mít, kdyby do nás někdo šťouchl, oknem by vylít, kdyby do nás někdo vrazil, vzkřiknu: Pozor, pomalu, jak vykasám jeden rukáv, všecko pryč je ze sálu. R. 5. O posvícení jsou v pití pravé zápasy, Barča, ta se neupejpá, se mnou zavdá si, Barča, ta se neupejpá, s chutí se též nachmelí, podporujem pivní dávku a jsme oba veselí. R. 6. A když ráno slunko vzejde nad Vršovice, to se nám chce pít a tančit s Barčou nejvíce, to se nám chce pít a tančit, lidi se nás neleknou, vědí, že se chystáme už se svou Barčou na pěknou. R. 7. A proto to natáhneme, Barča nejde spát, na lůžko se nedostane, nemusí mě zvát, na lůžko se nedostane celé dva dny co je bál, a já přec jí nedám pokoj, do ucha jí zpívám dál R. 8. Při tom naše láska nespí, neb je velká moc, po tanci se venku sejdem kolikrát za noc, po tanci se venku sejdem, vždy jsem rád té náhodě, láska jako divadlo přec nejlepší je v přírodě. R. 9. Až tanceraj omrzí nás, bude času dost zařídit si za pár koňur vlastní domácnost, Barča bude celá bílá, šlajer také bude mít, od oltáře půjdem rovnou do hospody pít. R.