Měla panna, měla pána (Šlapeto)

1. Měla panna, měla pána, byla do něj udělána a vše, co ten pán chtěl na ní, vše mu dala bez váhání. Jednou, když se z rande ulil, přistihla ho, jak se tulil, ta panna se naštvala a takto jemu napsala: R. Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost. To je tím, žes ten mladej květ jen tak pro radost krutě utrhnul a zničil mou mladost. Snížek napadal na tu cestičku, cos mě vodíval po ní k lesíčku. Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost. 2. Jak ten pán si dopis přečet, začal hned jak dítě brečet, a že to byl čupr blonďák, sed a napsal koresponďák: Dej si, holka, dej si majzla, tys mi srdce z těla čmajzla, jak nepřídeš ve středu, tak just si něco provedu. R. 3. Šest vagónů s tendrem jelo přes to jeho mladý tělo a když tam pak kómis zašla jenom půlku z něho našla. Když nesli to tělo domu, pozvali tu pannu k tomu a ta panna urputná pronesla slova ukrutná: R. Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost já Tě vidim půl a mám Tě víc než dost. To je tím, žes ten mladej květ jen tak pro radost krutě utrhnul a zničil mou mladost. Louka zelená, neposečená na tý louce jen já jsem byla tvá. Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost já Tě vidim půl a mám Tě víc než dost.