Když padla rosa do jetele (Šlapeto)

1. Já co mládenec jsem byl sám a sám pláteníkem na venku a jedno jediný co jsem kdy vyved', měl jsem rád svou panenku Já ji měl celou zimu rád a léto necelé bože jedno jediný, já ji chtěl hřát, když padla chladná rosa do jetele 2. Jednou v noci za mnou přišla vikýřem z pavlače a kolem krku mě vzala, dala se do pláče Plakala, bědovala moc, klekla u postele já v náručí ji hřál pak celou noc, když padla chladná rosa do jetele 3. Ještě jsem mládencem a jsem se synkem pláteníkem na venku a vždycky když se mu do očí podívám, myslím na tu panenku Myslím na tu zimu tenkrát a léto necelé a jak jsem ji v náručí hřál bůhví kolikrát, když padla chladná rosa do jetele