Anežka Böhmová (Šlapeto)

1. Anežka Böhmová v Lužickej ulici kdopak by neznal tu poběhlici za voknem sedící lákala mladíci Bůh vodpusť nešťastnici 2. Měla milýho čtrnáct let starýho na duchu mdlýho, špatně vychovanýho Robert Páv byl zvanej, neb byl tuze mladej přeubohej velice 3. Doma fotrovi sto zlatejch vyfouk do Prahy zamířil by tam pustě hýřil a jak to bejvá už, koupil si V kotcích nůž nabroušenej moc prudce 4. Na Böhmovou kýv, na zem si vodpliv korunu jí dal, by jí miloval a pak jsou šli stoje vedle do pokoje by tam lásku tvořili 5. Anežka svlíká se, nůž však už blejská se Robert šel k ní blíž, píchnul jí pod kříž píchnul jí pod paží Böhmová se kácí krev teče na kanape 6. Z toho mládenci příklad si vemte ženský prodejný vy nemilujte neboť jeden neví co má druhej v ledví potom pláčou rodiče