Já chodím ráno k Emě (Šlapeto)

1) Pan továrník Krausamintz kavalír byl známý rád měl všechno na světě, hlavně ale dámy Že byl trochu při letech, tak si řekl: Jářku, opatřím si privátní mladou sekretářku. Z inserátu našel si slečnu Emilku, v továrně pak zdržel se vždy jen na chvilku. Ref.: Já chodím ráno k Emě a večer ona ke mě, my sejdeme se vždycky akorát, Vždyť žádná jiná nemá tu kulturu co Ema, ta mohla by mít v lásce doktorát. Děláme zázraky, ona a já taky, žádná se neumí tak hezky smát, Když nepřijdu já k Emě, tak přijde ona ke mě, my sejdeme se vždycky akorát. 2) Se zdravím pan Krausamintz býval na tom bledě, teď však, co má Emilku, mládne vůčihledě. Ač s ní dělá přesčasy, na světě je radši, všichni o něm říkají: Den ze dne je mladší. Co je toho příčinou, když se někdo ptal, pan továrník diskrétně jen mu zašeptal: Ref.: 3) Ema měla zásadu: láska nese mince, přece se však přejedla toho Krausamintze. Časem se jí zalíbil též pan prokurista, pan pokladní, účetní, ba i inkasista. Aranžér a volontér, a tak dál a dál, za půl roku zpíval si celý personál: Ref.: