Kantiléna (Gott Karel)

Odcházím, lásko má, k ránu a za mnou zůstává tvůj svět plný zvláštní vůně tvé i tvých snů a plánů ve kterých své místo mám i já Tak radši, lásko má, půjdu byla jsi kouzelná, spi dál začínáš to vážně brát nejistou mám půdu když se ptáš, kdo je věčná láska má Mé lásky stále mění jména mé lásky stále mění tvář a jen ta věčná kantiléna tu věčně miluju, mě nepředěláš Mé lásky stále mění jména něco jsem každé přísahal a jen ta věčná kantiléna jen té jsem dodnes věrný a budu dál Ona je nádherná, umí se krásně nést má v soubě touhu cest a jednou pro vždy je má Ty pláčeš, lásko má, promiň za všechno můžu já, já vím chceš mou lásku celou mít nestojíš prý o míň jenže já ten větší díl dám jí Mé lásky stále mění jména mé lásky stále mění tvář a jen ta věčná kantiléna tu věčně miluju, mě nepředěláš Mé lásky stále mění jména něco jsem každé přísahal a jen ta věčná kantiléna jen té jsem dodnes věrný a budu dál Ona je nádherná, umí se krásně nést má v soubě touhu cest na které se mnou se dá odvážnou klenbu má, jak velký dávný chrám musíš mě brát i s ní, vždy ve svých tónech tě mám a dál chci mít Mou věčnou kantilénou můžeš být