Poslední jízda (Humbuk)

Ami G 1. Casey vtáhl do plic dech těch lidí, co jdou po schodech F E tam pod zem, kde si utkal pavouk metra síť svých tras, Ami G ve šlépějích stínů, jimž se mrtvolný svit zářivek F E stal štítem před zoufalstvím, co jim v duších zasel mráz, F C s otráveným vzduchem dýchá hořkou pachuť smrti, Dmi E ten vzduch nezná vláhu deště jako nezná slunce zář, Ami G Casey jde tím světem ozvěn zmírajících zvuků F E Ami G a bezejmenných bláznů, které děsí vlastní tvář. C G7 R: Slýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nejsi," C slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a výš," G7 slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, Casey," C E Ami slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavíš?" 2. Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven, kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou, a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin, co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou, před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou, něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí, za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí. R: Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou," slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám," slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou," slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."