Balada o nehodě automobilu Tatra (Jahelka Ivo)

Emi G D Emi 1. Blízko u Senice malá je vesnice, Ami Emi Edim H7 žila tam stařenka velice nábožná, Emi G D Emi v životě škudlila, k Bohu se modlila, Ami Emi H7 Emi na stará kolena byla dost zámožná, G D Emi Hmi vlastnila chalupu a malou zahrádku C G D G v zatáčce silnice E7 do Hrádku, Ami Emi C D G ač žila v soudobé společnosti, Ami Emi Ami(H7) H7(E) věřila ve spásu na věčnosti. 2. Večerní modlení nesnese prodlení, v onen den kritický babička poklekla, v nábožném dojetí neměla ponětí, že bude za chvíli u brány do pekla. Obraťme nyní svou pozornost k vozovce, jel po ní náklaďák, blížil se do obce, z dřevařských závodů Drevofatra zásilku potřebnou veze Tatra. Emi D Emi Ami Emi Ami R: Paternoster, Boha proste, Emi Ami Emi H7 Emi než vám z koster tráva vzroste. 3. Neměla závadu tatrovka v nákladu: sto rakví na korbě, dalších sto na vleku, jak po ráně morové ty truhly borové naskládané k sobě, stěsnané na fleku, a mokrá vozovka nic dobrého nevěstí, nebudu tajit vám, že došlo k neštěstí, nabízím vám jenom k posouzení historku jednoho vodsouzení. 4. Porušil zvyklosti řidič v té rychlosti, když šlápl na brzdu, pěkně to vyvedl, poklesly otáčky, a vprostřed zatáčky tatrovku s nákladem do smyku přivedl, najela kola na obrubník zpevněný, právě v tom místě, kde plůtek byl dřevěný, a za ním zahrada naší tetky, co právě duchovní měla pletky. R: 5. Náklad tím nárazem vymrštil se rázem, rakve se rozlétly volně do prostoru, babičky zahradu vodpředu dozadu souvisle pokryly - vobrázek z horroru, a pár jich uvízlo i v korunách jabloní, vtom babka nábožná z okna se nakloní, klouby i rysy jí rázem ztuhly: v zahradě jen samé černé truhly. 6. Ubohá poklekla, tuze se ulekla, že nastal soudný den, očistec záhrobní, klepala patama, čekala satana, že si neužije svůj důchod starobní, když pak k ní přistoupil strážmistr od VB, svěcenou vodou ho pudila od sebe, byť o veřejného šlo činitele, měla v něm ďábla, ne spasitele.