Balada zimní o smutném osudu zdomácnělého divočáka (Jahelka Ivo)

Ami G Hmi F#mi 1. Na horské boudě tam, co je Kvilda, G D G D C E pracoval v kotelně mladý muž Vilda, Ami G Hmi F#mi veselou myslí oplýval stále, G D G D Bb A A7 žertíky, legrácky, no a tak dále, D C ze všeho nejradši měl ale sázku, G D A sázel s kýmkoli o cokoli, D G F#mi jednu tu sázku bych měl na ukázku, G A D dál ať už promluví protokoly. 2. Vilda byl známý lyžařský koumes, trénoval pod lesem, měl už tam svou mez, přesvědčen o svém lyžařském umu vsadil se s kuchařem u láhve rumu, že klidně naučí lyžovat Vaška, stanovil si tak cíl velmi smělý, možná vám připadá to jako fraška - - Vašek byl divočák zdomácnělý. 3. Posílil Vilda na výhru šance, zhotovil sněžnice pro Vaška-kance, a když měl přes den v kotelně topit, vymýšlel vázání pro úchyt kopyt. Za týden na kopec ved' Vilda kňoura, lyže mu k paznehtům připevnil hned, nic platná nebyla kňourovi vzpoura, proti své vůli byl postrčen vpřed. 4. O kousek níže právě v tu chvíli přijížděl po cestě trabantík bílý, v něm, značně lízlí, se vsedě-vkleče vraceli myslivci z poslední leče, vesele smáli se pomezi doušky, že domů nepůjdou, pěli v triu, ztichli tam sto metrů vod staré soušky, mysleli, že už jsou v deliriu. 5. Co se to řítí proti nim z Hamru, Stenmark to nebude, ani Franz Klammerů, kdo to kdy viděl na týhle trase, na lyžích z kopce jet divoký prase? Stojeden kilogram hmotnosti kňoura srazil se s trabantam jak tvrdá pěst, modřiny, boule a ve dveřích ďoura, tak Vaškův poslední skončil se sjezd. G A D G D R: Vilda sezval kamarády na vepřové hody, F#mi Hmi G A D soud mu určil osm tisíc na náhradu škody.