Breviář lásky (Zmožek Jiří)

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá. Když mě celou omámí nejsem skoupá. Jó, cimbál ve mě vyhrává, struny pláčou a mý nohy jako posedlý zas k tanci skáčou, a mý nohy jako posedlý zas k tanci skáčou. To jednou přišel s housličkama, s pyšným knírem. Po hraní pak chtěl být mým kavalírem. Modrý z nebe, povídá, můžu vám snýst a pak v breviáři lásky já vás naučím číst, a pak v breviáři lásky já vás naučím číst. Od tý doby uteklo už v řekách hodně vody, nečekám už, že zas příjde, že mě doprovodí. Sama vím, jak hodit sítě, jak hlavy plíst. V knize lásky já umím dávno číst. Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá. Když mě celou omámí nejsem skoupá. Chci se lehce do trávy já po chvíli snýst, jako tenkrát v breviáři lásky do rána číst. Jako tenkrát v breviáři lásky do rána číst. Od tý doby uteklo už v řekách hodně vody, nečekám už, že zas příjde, že mě doprovodí. Sama vím, jak hodit sítě, jak hlavy plíst. V knize lásky já umím dávno číst. Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá. Když mě celou omámí nejsem skoupá. lala lala?