Mě se to přece netýká (Zmožek Jiří)

Mě se to přece netýká, že dítě z domu utíká Že láska brečí v přízemí a na půdě je oslava Že ptáci chodí po zemi a hloupost křídla dostává. Mě se to přece netýká, že svět si zase oniká Že slova papír nešetří a člověk s ďáblem postává Že kulky lítaj v povětří a dělo čelo přehrává. R: Co je mi světe do tebe, nehřeju, co mě nezebe Starej se každém o sebe, než vykopnou nás do nebe A v teple svojí peřiny sní každém svoje dějiny To přece není povinný starat se o jiný. Mě se to přece netýká, že slepec s holí klopýtá Rovnou pod kola auťáku, jen lidi žádnou panyku Ten děda v starým šusťáku měl zůstat na svým chodníku. R: Co je mi světe do tebe?