Své Rocky Mountains (Kiďák Tomáško Vojta)

A 1. Je srpnový pátek a na horách sněží, D někdo jde vzhůru a někdo si věří, A D A krosna na zádech tíží jak žulový blok, zatímco dole je léto a stromy D a silácký řeči těch, co se bojí A D A do bílé pláně udělat první krok. D G R: Ale vždycky se najdou a znovu to zkouší, D A slunce jak plamen bodá je v očích, E D A rvou se jak koně, jen aby našli své "já". 2. Sklonil jsem hlavu a ptal se sám sebe, jestli jak oni mám to svoje nebe tak blízko na dosah a nejsem na kolenou, bez velkých řečí a ohraných frází vstával jsem do tmy a nejmíň mi schází publikum, co chce mít za každou cenu svý show. R: 3. Možná mám poslední, poslední šanci vzít svoji víru a v ledovém tanci na vrchol vynést svou vlajku a vidět ji vlát, má každý před sebou své Rocky Mountains, svůj kopec z dětství, co zdál se být zlatý, kolik jich ztratilo cepín a muselo vzdát? R: R: R: R: