Vožralá kobyla (Kiďák Tomáško Vojta)

G D C G 1. Muj kun je vlastne kobyla, co na hrbete me nosila, D kdyz jsem byl jeste maly dite hravy, G D C G ted ke stari je prastena, a kdyz chci skocit do sedla, D G kope, kouse, proste nema mravy. D G R1: Kdyz reknu "cehy", jde klidne "hot", A7 D kdyz ji dam vostruhy, zastavi krok, G D C G vsechno dela navopak, ted dostala chut na konak D G a na pravej namornickej grog. 2. Cik-cak chodi vod mladi, sem-tam kousne do travy, jen vocickama privozrale mzoura, rum uz z dalky zavetri, a ja tusim nestesti, ze se dneska vecer zase zboura. R1: 3. Ma kobyla je prastena, kus sveta se mnou sjezdila a v kazdym meste po hospode patra, jak ji mam byt prikladem, kdyz me vidi den co den, ze mi mekne mozek, tvrdnou jatra. D G R2: Reknu "cehy", jde klidne "hot", A7 D dam ji vostruhy, zastavi krok, G D C G vsechno dela navopak, ted dostala chut na konak D G a na pravej namornickej grog. 3. Az nas Panbuh zavola, tak moje stara kobyla me u nebesky brany jiste shodi, svuj vratkej krok zamiri tam k nebeskymu senkyri a vodtamtud nas nikdo nevyhodi. G D G R1: + [: a na pravej namornickej grog ... :]