Nádvoří smutku (Wenki)

D Emi Mám mundůr z hnědýho sukna, G A7 na zádech pruhy a číslo k tomu, D Emi už nevím jak vypadá láska, G A7 a ani cesta, cesta k nám domů. Už sedum let sedím v týhletý díře, čekám na pravdu, kdy vyjde navrch, že je spravedlnost, žiju v tý víře, až jeden bachař podal mi návrh. G Emi Dostanu Tě z vězení !!! Já myslel jsem potom na jeho slova, sílu jsem hledal k tomuhle kroku, má nevina, ta v které je pravda, jen to je vítězství, svoboda roků. Má žena nevěří už v moje slova, děti mě neznají, ani jen z fotek, k čemu mě utíkat z dohledu katova, vždyť vražda je přece ten nejhorší skutek. Je nejhorší běsnění !!! Můj celý život v cele se měří, na dny, na týdny, na měsíce, roky, procesy, soudy, lidi bez páteří, lež, která znamená uvrhnout do staky. Kat už staví lešení !!! Nádvoří smutku, obloha šedá, už nevěřím heslu, že pravda vítězí, silueta smrti víry prachu zvedá, před očima temno, lámání páteří. Šílená bolest, tak končí idea, naděje umírá v jediné vteřině, vrah chodí po světě, ruce si umeje, proč náš národ zabíjí i svoje nevinné. Když nemaj na placení !!!