O princezně, která ráčkovala ( Já nemám zámek) (pohádky)

CJá nemám zámek s vysokou Emivěží a kde mám Fvzít bohatGství? Máš ale Amivánek jarní a Csvěží a to je Ftvé královGství. Já nemám Cpolštář s prachovým Emipeřím a nad hlaFvou baldaGchín. Dívám se Amina tvář a té tváři Cvěřím mě stačí FmítG rozmaCrýn. To co Fbylo dávno Gnení něco Cmuselo se Amistát. Takhle Fláska všechno Gmění ve svůj Cvlastní protiAmiklad. K čemu Fpak je velké Gjmění když tě Cnemá nikdo Frád? CZámek náš je Fsnění a Gdlaně jsou náš Chrad. Já nemám kočár zdobený zlatem a nádherné trojspřeží . Tak tedy půjem brouzdat se blátem a z bláta dál do louží. já nemám stolek prostřený sluhou a fontánu zahradní. Máš ale nebe zdobené duhou když se den rozední To co bylo dávno není něco muselo se stát. Takhle láska všechno mění ve svůj vlastní protiklad. K čemu pak je velké jmění když tě nemá nikdo rád? Zámek náš je snění a dlaně jsou náš hrad.