Luční král (táborová klasika)

G D Em Hm Přišel k nám bosý, jak chodí luční král C G D D7 a my šli za ním v houfu celou krajinou Pak ztichli kosi, když písničky nám hrál a hrál nám samou hezkou a ne jedinou. G D C G Kde bydlel nevím, snad v trávě louky spal C G D D7 a starý strom mu hlídal jeho sen Nevím co snídal, snad to co právě měl a rozdával nám med od lesních včel. Byl to prý blázen, Bůh ví kde se tu vzal, to říkal nám snad každý kdo byl dospělý. My se jim smáli, vždyť on byl luční král a pořád se jen smál, byl vždycky veselý. Učil nás zpívat, jak zpívá z rána les, jak zpívá tráva v slunci poledním. Učil nás vnímat, jak večer voní vřes, byl jedním z nás a proto jsme šli s ním. Přešlo pár roků a píseň dětských let mi tichla, až mi jednou z dálky dozněla. Luční král zmizel, a s ním i jeho svět, kam šel, mi děti neřeknou – jsem dospělá.