Blues stromu (Marek Borský)

Emi Emi/G Bb A… Po patnáct lidských pokolení jsem povoláním dub. Já svědek lidských utrpení, v ústech lesa zub Sílím z těl lidí a ze zvířecích slz. Mé listy všechno vidí a vidí všechno skrz. Já vycítím, kdy přijde déšť, déšť slz po lidské bouři. Jen já vyslyším tichý zpěv, když nelidskost zuří. Pamatuji všechny písně, v mých vráskách jsou uloženy. Jen já se nebojím tísně, mým požadavkem nejsou změny. Z kořenů vyvstává střecha pro mrtvé listy. Mé srdce rozdává, buď mnou a budeš čistý. Čistá je vražda srdcem zaslepeném láskou. Nemusím kráčet světem zašpiněným maskou. V lásce se neumím vidět. Nejsem schopen nenávidět. Bojím se, že budu muset Držet muže, jenž bude viset.