Ami/2
Cestou hlubokým úvozem na návrší
Fmaj7
dotýkám se staletých zdí a kamenů
G C F
ze svaté trojice starých lip zlatě prší
Dmi7 Emi7 A2
ve žlutém kruhu listí cítím sílu kořenů
Běží sem dívka s jablky kradenými
a za ní hoch a jedno z nich skokem vezme jí
pak ho sní a zůstane jak nahý stát náhle jiný
a říká: to chci také umět dávat naději
F C
Šeptá jí neopouštěj mě
Ami G B2
milá neopouštěj mě, neopouštěj.
Ten který bosýma nohama zakopával
a čekal hlas až někde v něm v hloubi ozve se
víry své že ještě má dost sil se už vzdával
unesl víc než si myslel že vůbec unese
Když šeptal neopouštěj mě
neopouštěj mě, neopouštěj.
Tichá laskavá vteřino osamění
každý z nás si zkusí plout kolem útesů
odvěká zloba a nenávist v prach mě změní
má vina je tak velká kolik unesu
Cestou hlubokým úvozem na návrší
dotýkám se staletých zdí jak znamení
ze svaté trojice starých lip zlatě prší
to jen láska navždy ulpívá na tvém rameni
A šeptám neopouštěj mě
neopouštěj mě, neopouštěj mě.
Tisk: