Kristýna z El Paky (Lokálka)

D 1. Tam poblíž návěstí žil jen tak pro štěstí A7 muž, který závory spouštěl, když slyšel vlak znít, měl domek služební s malými okny D a dceru Kristýnu - toužil z ní průvodčí mít, když malá bývala, tatínka štípala G kleštěma do ucha ve chvíli, kdy tvrdě spal, D ústa s barvou vína a jméno Kristýna A7 D té dívce úředník do listu rodného dal. 2. A roky letěly, děvče, už dospělý, zaneslo osobní dotazník na ČSD, dostalo ze skladu mundúr a kleště, zasvětilo dráze život, a s ním srdce své, "tak štěstí začíná," řičela Kristýna, když se s ní vlak směrem na Kolín pohupoval, ústa s barvou vína a jméno Kristýna té dívce úředník do listu rodného dal. 3. Oči plný něhy, v ruce dva potěhy třímala, když dbala na blaho cestujících, pražce a výmoly, zvuk písku pod koly každému připomněl ten její andělský smích. "Kdopak si přistoupil?" volala ze všech sil, ozvěnu tunelů její hlas přehlušoval, ústa s barvou vína a jméno Kristýna té dívce úředník do listu rodného dal. 4. Z vojenské posádky dal se s ní do hádky vojín, co opustil útvar bez povolení, tak malér začíná, mínila Kristýna a dala mu pěstí pod oko poučení, v krvi dvě promile, tvářil se zavile, když s její pomocí za jízdy vystupoval, ústa s barvou vína a jméno Kristýna té dívce úředník do listu rodného dal. 5. Tak roky plynuly, aniž ji minuly, přišel čas odevzdat erární kleště a plášť, odmítla pohodu, vzdala se důchodu, s odznakem "revizor" objíždí vlast křížem-kráž, kdo jede načerno, neudělá terno, směje se zbytečně tak, jako já jsem se smál, ústa s barvou vína a jméno Kristýna při jízdě načerno osud mi do cesty dal.