Poslední z Římanů (Kiďák Vojta Tomáško)

POSLEDNÍ Z ŘÍMANŮ G C G D Budil jsem se nad ránem, že tu nejsi lásko, že tu nejsi, že je prázdný dům, G C G D zoufalý a bezbranný křičel jsem tak kde jsi, kde jsi, kde jsi a kráčel k útesům. Je všední den, snad úterý a na obloze hašteřiví ptáci, rvou se a hádají, o hnízda ve větvích, nebo kam se láska někdy ztrácí, odpověď neznají. Emi G R: Tiché moře bere břeh, pár kroků dolů po schodech, F C G cítím jak mi schází dech a jdu bosý. Ty slané kapky na tváři, neboj se to nejsou slzy z očí, chlapi nebrečí, jen náhodou se vítr zdvih a nese drobná zrnka jak se točí, není mi do řeči. Až přijde chvíli smíření a nad Golgotou holubice bílá, poslední z Římanů, věřil jsem i nevěřil, že se ještě jednou z kříže snímá, za horou z jantaru. Emi G F C D R: Tiché moře bere břeh, pár kroků dolů po schodech, cítím jak mi schází dech a jdu bosý. G /:Za láskou bosý:/.