Osobák (Lokálka)

C G 1. Měl v ramenou míň, než si přál, C a veselý se býti zdál, F za volant sed', dal přímý směr, C G C snad dojet chtěl někam do Tater. 2. Ve tváři měl zdánlivý klid a v očích touhu Niki Laudou být, nocí i dnem svůj trabant hnal na plný plyn, stále dál a dál. 3. Na značce "stop" neuměl stát, po hlavní jela Jawa padesát, plechový běs zvaný Pionýr zkřížil mu směr, ten malý štír. 4. Pak zazněl třesk a rána zlá, kdo pospíchá, často prohrává, jak skončil střet, vám povím rád: plech vydržel, ne však laminát. 5. Teď, mistře, máš pro děti sběr, před sebou cestu už ne do Tater, míříš teď k vám vlakem nazpátek a z auta máš stovky trsátek.