Červotoč (Lutka Petr)

D 1. V dědečkově židli červotoč bydlí, G D děda vo tom neví, ó, kdo mu to poví, A D až si jednou děda sedne, židle se pod ním prolomí, A D jako křída v tváři zbledne a rukama zalomí, G D řekne tiše:"Je to rána, byla to židle památná, E A rukodělně udělána a tím skoro posvátná." G D R: Červotoč, ač nemá zuby jako krokodýl, G A D prohryže se každým dřevem napříč, napodýl. A D *: Pomalounku dřevo žmoulá a vůbec mu nevadí, E A že naň lidé nadávají, že ho mají neradi. R: 2. Náš děda se bojí vo svý zdraví tuze, obává se virů, sádry, rychlý chůze, a přitom ho nenapadne, že nepřítel mrňavý kuje zatím pikle zrádné jemu přímo u hlavy, jenom židle, ta to tuší, že je vnitřně hlodána, nikdy to však neprozradí, nebyla-li tázána. G A D R: + prohryže se napříč, napodýl ...