Podkova (Lutka Petr)

G 1. V sádře hlavu mám, proč, teď svěřím vám, D Emi podkova, prý pro štěstí, spadla a, to neštěstí, G F G já pod ní právě stál. 2. Hlava bolavá, trochu děravá, v sádře celá zalitá, neholená, nemytá, je zlá a taky nezdárná. D Emi R: Jak železo udeřilo, tak v ní něco přeskočilo, D Emi že se zcela vykouřilo jméno dívky mé, D Emi ať ji trápím sebevíce, mlčí jako zpovědnice, G D G vzpomenout si ne a ne a ne. 3. Se srdcem raněným, mozkem zazděným střídám města ulice a každé pěkné mladice se ptám, zda jsem její elegán. R: "Mohl byste jím snad býti, musíme to promysliti, to byste však nesměl míti hlavu sádrovou, můj chlapec má hnědé vlasy, černé oči plné krásy, a vy jenom kouli gypsovou." 4. Teďka, když to vím, závěr učiním: na podkovu, šťastnou věc, věří jenom pitomec G D G C D G jak já, jak byl já, jak já, jak já.