F Bb F Bb F
Někdy se zdá, že všechno se změní, že každá chvíle je praoceán,
C F Bb F
že blaženost bez okouzlení jsou jen výkřiky sibiřských vran.
F Bb F Bb F
Někdy se zdá, že to, co nás hřeje, je jistě cesta, která musí mít cíl,
C F Bb F
jenže ta benátská tvář z kontrfeje je další práh, co jsem nepřekročil:
Bb F Bb F C
Zas padne noc a svíčka se skácí, zvedne se vítr jak z pradávných let,
Bb F C F
zas padne noc a šílení ptáci obsadí bránu do přístavu Svět.
F Bb F Bb F
Ulice Penzy dnes svítily deštěm, břízy se chvěly v suchověji,
C F Bb F
jako by opilým přály víc než těm, kdo se bezbranní probouzejí.
Bb F Bb F C
Zas padne noc a svíčka se skácí, zvedne se vítr jak z pradávných let,
Bb F C F
zas padne noc a šílení ptáci obsadí bránu do přístavu Svět.
F Bb F Bb F
Někdy se zdá, že polnice znějí, že každá chvíle je nebeská báň,
C F Bb F
že každá láska je hráz beznaději, jenže čas – to je nelidská zbraň.
Bb F Bb F C
Zas padne noc a svíčka se skácí, zvedne se vítr jak z pradávných let,
Bb F C F
zas padne noc a šílení ptáci obsadí bránu do přístavu Svět.
Tisk: