Pozdrav naposledy (táborová klasika)

Ami E7 Ami 1. Loučil se se svými druhy muž, lovit bude za horami, E7 Ami ve sněhu se ztratí jeho nůž, koule z pušky mezi krami. Dmi Ami E7 Fičí vítr, letí po stráni, čechrá jeho vlasy na skráni, na skráni, Ami E7 Dmi s kamarády divně rozmlouval, že už je nespatří víc. A E7 A Ref: Pozdrav naposledy, než do vlasti vrátím se zpět, E7 A tu, jenž míval jsem rád, ten růžový vonný květ. D A Dávno vlci moje kosti hlodat budou, krev má stydne mi v led, E7 A až si vzpomenete, už chladný bude můj ret. 2. Bičem práskl, šátkem zamával, saně po sněhu jen sviští, v osadě ho každý varoval, aby jel až měsíc příští. Nedbal rady, po svém jednal, jen z osady si na lov vyjel ven, vyjel ven a do temné noci polární, bylo slyšet volání. 3. Rok uplynul, po lovci ni zvěst, marně pátrali jsme po něm, až tu jednou Eskymáka pěst, svírala list sžehlý ohněm. Kdo tam přišel, tomu vyprávěl, zmrzlý ve sněhu, že ležel, bohužel, naposledy kamarádům psal, odkazy svých dávných cest.