Paní se zelenými rukávy (Tradicionály)

Dmi C Ami Dmi A7 1. Zvoní klekání, vojsko uhání, víra v Boha zvedá rytířům hledí, Dmi C Ami Dmi A7 Dmi ale jeden z nich, bledý jako mnich, koně zastavil, oči rukou zaclonil. F C Ami Dmi A7 Zmáhá ho pláč a lidská zášť, zmáhá ho krása a její hedvábí, F C Ami Dmi A7 Dmi pozdě z večera, vychází z jezera bílá paní se zelenými rukávy. 2. Má v očích sůl a modrý hlas a pije vodu z lesní studánky, kdo se jí zalíbí, toho políbí a zahalí zelenými rukávy. Zmáhá ho pláč a lidská zášť, zmáhá ho krása a její hedvábí, zmáhá ho sen, z dálky ji přivolal, spí a vidí její zelené rukávy. 3. Rytíř zapomněl, za čím dlouho jel, toulá se s ní, zapomněl na válku, necítím vinu, ráno zahynu, půjdu s tebou a zvlním jezerní hladinu. Pověz, nejsi sen, průhledný jako den, zmáhá mě krása a tvoje hedvábí. Vem si mé zbraně a běž, ať musíš, nebo chceš, ale nech mi tu za ně tvoje zelené rukávy. 4. Jako chladná zeď studí odpověď a jako prsten padá do trávy, zem se zachvěla, paní zmizela, nechala na zemi zelené rukávy. Zmáhá ho pláč, klesá do trávy a její polibek bolí na skráni, skrývá v ní hlavu, pozdě pochopil, políbil smrt a v trávě leží zelené rukávy.