rozchod a pláč (Jakub and sablatura)

Cítím v sobě bolest a pláč řídíš se jen podletebe žádna utěcha mi nepomuže než ta tvá slabost k tobě žádam tvou lásku spět tvůj kluk tě odmítl vůbec máš chut dál žít vítr fouká a ty pláčeš v samotě svůdně tu cítíš bolest a hněv lásky vůně tvých vlasů mi davají chut a sílu žít dál stebou a ty to víš hledám protebe lásku ze srdcete cítím hněv a lásku k tobě myslím na tebe čím dál víc ale ty si to nemysliš žádam slib od tebe a ne bolest řídíš se podle sebe jak ta malá díka od vedle tvá žárlivost tě jednou dovede do hrobu vůbec máš mně ráda a ne jak toho psa od vedle písen má zní v hlavě tvá láska zní zas v srdce umně vše co bylo mezi námi je minulost každý večer smutně pláču a ptám s tě proč jsi mně nechala a vzala sis jeho a ne mně vůbec toho uz ani nelituji ani nechci otom mluvit doplatila sis na to sama on tě nechál jít dál tvou cestou umně je sama bolest a tma nevidím ani slunce ani lásku slyším pláč a usměv vidím v očích ty ses ptala mně , ale já tě odmitám tvá žárlivost je ukonce má láska teprve začíná nechci tě slyšet ani vidět nech mně žít já tě nechám jít dál můj sen byl bít od tebe daleko stebou můj život bal samý trápení o tobě semi en zdá jak stebou to končí a dů svou cestou dál nechci slyšet tvou lítost ublízila si mi dost už nechci slyšet tvou lítost už toho mám akurát dost nechci nechci to slyšet tu lítost tvou