Bitva na Tursku (Janota Oldřich)

C E 1.Vstávej sladká lásko,tak vstávej už je čas C Dmi už dávno nemám náskok, jen v dálce cizí hlas F C Dmi volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy. 2.Z té války s kmenem Čechů, já před léty tě bral to já spálil jsem tvou střechu a rozdrásal tvůj žal teď tvoji bratři budou zas chtít zpátky krev mojí. 3.Tak lásko proč teď mlčíš už neznáš moji řeč a hladíš kůži vlčí a otevíráš klec žlutý pták nad černý les vzlétá a zpívá. 4.Tak jak rytíř sedlá koně, slyší svoji matku, když podává mu zbraně, nůž v čistém bílém šátku, jak šeptání, slzy a smích pod slinou míchá. 5.My prohráli tu válku, neboť slabá jsou má kouzla, šíp nepřekoná dálku, když nenese ho touha, když z plamenů zbývá jen dým, nad ohništěm stojí. 6.Ale až přiblíží se řady a padnou na zem šípy dbej prvního ať srazíš ranou mojí dýky a pak možná vrátíš se zpět z bitvy na Tursku. 7.A tělo necháš vlkům, jen odřezáš mu uši tou ránou na bílém krku zachráníš svou duši, tak možná vrátíš se zpět z té zítřejší bitvy. 8.A už slétají se vrány a napíná se luk a do hluboké brázdy smrt zabodává pluh a nahá těla pokrývá sníh, jen rytíř se vrací. 9.A v kalném jitřním světle, ho doma vítá smutek a na zkrvaveném plátně je nesvázaný útek a pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla. 10.A jak rytíř hledá závoj, tak rozpoznává děj ten chaos snů a náhod má náhle pravý směr sebe jsem zachránit chtěl a zabíjel tebe. 10.Znával jsem tě lásko, jak stékala jsi nocí sladká v kříži vlasů a pevná v útlých bocích a teď vím, že ve stínu paží nůž navždy se skrýval. 12.I já byl tvoje láska a teď jsem jen tvůj žal, když na půlnoční straně tvých bolestí jsem stál když každý z nás ujížděl sám pod lesklou zbrojí. 13.Tak lásko kde je obzor, co nás jednou spojí, kde začíná už nebe, kde ještě stromy stojí, miláčku cítíš ten sníh na Duryňském poli. 14. -> 1