Smůla (táborová klasika)

Smůla F Smůla zle se na mě mračí ! C G C Sedí smůla na rozcestí, černej klobouk na hlavě Am Dm G a každýho, kdo jde kolem, prohlíží si zkoumavě. F C Am Chodím tudy každej tejden, občas něco utrousí, C G C že se stejně jednou sejdem, zabručí si pod fousy. F C Ref: Smůla zle se na mě mračí, šije k džínám záplaty. F G Obrátím se, to jí stačí a hned mi skočí, skočí, skočí na paty. Sedí smůla na rozcestí, černý brejle na očích, usmívá se samým štěstím, jak to zase roztočí. Koho dneska doprovodí ? Jedna věc mě zajímá. Jak to na tom světě chodí, smůla věčně štěstí má. Ref: Smůla ………. Koho chytí, kdo se neda, kdo jí bude utíkat, tohleto si smůla bledá umí vždycky spočítat. Hned je na nohou a stojí, zastříhá si ušima a kdo se nejvíc bojí, toho ráda objímá.