Špionážní (Nohavica Jaromír)

Ami Černý brejle, rukavice, zlatejch zubů aspoň třicet, Dmi prkenici samej dolar nebo valutovej šek, Ami do hotelu Sovietskaja jednou přijel, pokoj najal E Ami E Ami jistej občan nesovětskej jménem John Lancaster Peck. Chodil městem tam a zpátky, ale kašlal na památky, v deštníku měl zamontován infra ultra objektiv, kterej nezobrazil věrně, nýbrž zkresleně a černě to, co všichni milujeme, nač je hrdý kolektiv. Sdružený klub pracujících vypadal spíš na pivnici, tržnice i se stánkama zase na špinavej sklad, GUM se změnil v malou chajdu, no a stěží slova najdu, abych nějak slušně popsal pohled na divadlo MCHAT. Jenže špion musí hbitě splejtat špionážní sítě, to mu řekli při výcviku, a tak vymyslel si plán, jak si najde pomocníky, proto zašel do putyky, kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan. Jepifan byl občan lačnej, zchytralej a poživačnej, navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal, tím se právě hodil skvěle pro záměry nepřítele, takhle může skončit každej opilec a liberál. Dostal úkol: bez meškání inscenovat za svítání, přepadení taxíkáře na Gorkýho ulici. Zmocníte se celý tržby, a ten průšvih taxislužby, rozmázne pak náležitě komentátor BBC. Potom musíte hned běžet na výstavu do Manéže, tam k vám přistoupí muž s kufrem, osloví vás tlumeně: Nekoupíte zralý třešně? A když příkývnete spěšně, dá vám bednu s dynamitem, tu pak donesete mně. Když se tohle všechno stane, milej pane Jepifane, dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen. Jenže Jepifan svou gáži bere v kontrašpionáži, hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben. A tak nečekaně brzy skončil svoje rejdy drzý. Ohavně se přepočítal mister John Lancaster Peck, teď už bydlí v pokojíku, kerej zevnitř nemá kliku, jeho pokoj hotelovej, zdědil spřátelenej Řek.