Ikarus (Nohavica Jaromír)

dokola se opakuje A4 A4/G Hmi E A4 A4/G A je mi z tebe špatně, je mi z tebe ještě hůře, Hmi nožík zlomil se mi kdesi v manikúře, E obočí si vytrhávám pinzetou, až budu jako klaun Ferda, kdo bude chtít, mi úder dá a já dvoře divadla opiju se s Markétou. R: Svobodný jsem jak Ikarus, z křídel mi kape vosk a dole bliká Rus, opodál Evropa a já jsem pánem svého života, je sobota, a dole malé tečky jako lidi, bílí, černí, žlutí, arabi i židi, ti, co slepí jsou i ti, co vidí, navzájem se nenávidí. Je to tak. Je to tak. Je to tak. Ty dny, kdy psával jsem ti třicet esemesek denně, jsou už pryč, to spíše najdu jehlu v seně, nežli zbytky kuráže dát se urážet, studená jsi jak kostka polévkové směsi, kterou kdosi kdesi za pár korun kupuje si, a pak pomalinku polyká u garáže. R: V kulisách laciného dramatu se těžko zlobit na tátu, že kapsy nosil obrácené ven a bez rozdílu všem říkal: Dobrý den. Těžko jsi mámu kreslil modrým progresem když noc je výkresem a z dětství si nesem s Jakubem Arbesem své těžké deprese na chodbě po plese. R: