Koclířov 1, Svitavy 5 (Dobeš Pavel)

G D 1. U silnice čekám na svůj stop, Emi H uprostřed mezi lány polí, C G a od obzoru po obzor je ticho jako hrob Ami D tam, kde stará státní kříží cestu třicetpět, G Koclířov jedna, Svitavy pět. 2. Pak slunce začlo bzučet, když jsem se k němu otočil, a rozostřovat se mi před očima, to žlutý práškovací čmelák vybral si mě nejspíš jako cíl, čekám už jenom, kdy se z jeho střílny ozve těžkej kulomet, Koclířov jedna, Svitavy pět. 3. Ve snu vidím husté řady aut, které se po dálnicích ženou, pak jedem spolu na velbloudech, letíme, a já jsem kosmonaut, dneska už se přece nebudeme vracet zpět, Koclířov jedna, Svitavy pět. 4. Táhneš mě jak řeka vodu z hor a jako řeku táhne moře, možná se jen mezi námi někde cestou zbláznil semafor, a někdo už zařídí, že auta začnou jezdit, že odbrzdí se svět, Koclířov jedna, Svitavy pět ...