Kominík (Dobeš Pavel)

A E7 1. Vysoko nad střechami, kde jen vítr fičí, A než vyvine rychlost a letí do světa, E7 vysoko tam nad námi, kde komíny se tyčí, A tam kominík Magnusek je štětkou vymetá. D A R: Oči modré, hluboké jak Jadran, E7 A vercajk, šaty, účes - černý havran, D A a když jdou kolem holky z fabriky, aha, E7 A E7 A a musejí si držet knoflíky. 2. Ve městě je čisto, jasno, nikde žádná špína, nejčastější slovesa jsou prosím, děkuji, všude kolem spousta barev, každá z nich je jiná, a lidé, ti si cestou z práce píseň notují. R: Oči modré, hluboké jak Jadran, vercajk, šaty, účes - černý havran, a když jdou kolem holky z fabriky, aha, a na blúzkách si drží knoflíky. 3. Jednou ale nepřišel, a když už se to táhlo, město se jen trpělivě v sazích dusilo, s lidmi se to za tu dobu povážlivě nahlo, nic nad nimi vyššího teď už nebylo. R: Žádné oči hluboké jak Jadran, žídné šaty, účes a la černý havran, a když kolem šly holky z fabriky, aha, už neměly proč držet knoflíky. 4. Magnusek si totiž poslal pro pivo a kominické řemeslo hodil na skobu, vzal do ruky majzlík a první kladivo a začal nutit kameni svoji podobu. R: Pohled, co by připomínal Jadran, účes, kterej měl jen on a havran, a než by pořád chodil po střeše, aha, tak že prej si svůj pomník vyteše. 5. Začly chodit delegace lidí z okresu, on k nim takto hovořil na jejich adresu: Puškin, Goethe, Kozina i Jiří z Poděbrad, každý z nich už dávno má svůj pomník někde stát. R: Každý má svou sochu na okrasu, i Masaryk ji míval svého času, a já, že jsem jen kominík, aha, tak žádnou sochu neměl bysem mít. 6. Toť se ví, že úředníci dali by ho do klády, kterou mají k dispozici pro takové případy, nechtěli však ublížit, nechtěli bejt špatní, chtěli jenom posoudit, zda je to adekvátní. R: Naštěstí měl každý vedle sebe čtyři příslušníky PS VB, takže mnohem dřív, než řekli švec, aha, a za Magnuskem zavřela se klec. 7. Magnusku, ty šílenče, ty notorický cvoku, pročs' nepřiznal, že ti v hlavě šibuje, vždyť kdo si staví pomníky, je lidem sazí v oku a nikdo už ho k ničemu nepotřebuje. R: Nemusel jsi sedět bez příčiny v nejsmutnějším rohu náměstí, ten pomník by ti postavili jiní, vždyť chodili si k tobě pro štěstí. R: [: Svět se točí, nezná dovolenou, malým, velkým, všem je akorát, i holky z města brzy zapomenou, že mohly by si něco tajně přát. :]