Ach, ta rána (Dobeš Pavel)

C A7 1. Ráno se probouzím na smrt unavený, Dmi G G7 než přijdu k vědomí, poledne je, C A7 jsem jako motor cestou uvařený, D7 G G7 kroužky spečené bez oleje, C E7 a všude okolo mne už tramvaje zvoní, A7 D7 G7 vůněmi dnešního dne mé město voní, C E7 a stovky aut a spěch v radostných tvářích, A7 D7 G7 co radostný člověk, to Čech, všem se to daří, C E7 to jenom já se kaboním pod obecný vkus, A7 D7 G C E7 A7 Dmi G G7 C G7 jako když na svůj vlastní, hm, jdu jak na funus. 2. Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny, co tady dělám, je trapné se ptát, sousedi dávno mají oči otevřeny, jenom já civím, no snad ji mám rád, je tady kalendář, a tak jím listuji, snad najdu jméno, kterým snad přibližně se jmenuji. 3. Nechám si přes hlavu profrčet gazík, ať se mi konečně rozední, ať vím, kde žiji a který jazyk je v téhle zemi úřední, ať pochopím století a rok, co se píše, už když se probudím, a ne, až jdu spát, vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet, a odkud mají lidi na mě, hm, furt ohledy brát? 4. Až budete číst tuto mou báseň při ranní kávě, při holení, při cestě v autobusu, v bufetu bez ubrusu, v bivaku na Elbrusu po rozednění, až budete číst tyto řádky ve frontě na celer či na mrkev, buďte si jisti, že nešťastný blázen, autor, je ještě mrtev, a vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní, že na ni myslí denně před spaním a nové plány že snuje a za večeři, hm, že děkuje.