Utah (Dobeš Pavel)

E H7 E 1. Když stín nad strží v Utahu skrývá rokli přes polední žár, H7 E je slyšet zdola ozvěnou, jak koulemi když práskne biliár, C#mi A a pak ten stále stejný zvuk, když teče voda E a chce se věřit, že se to zas jednou poddá, G#mi Gmi H že není důvod utopit se, E H7 E H7 E tak uplývá nám láska po večerech už dlouhý měsíce. 2. V coloradských horách dravý orel z nebe náhle slít', uklouzla mu křídla a dolů musel bez padáku jít, to prostě přijde den, kdy ztratíš všechnu páru, jednou nás to sejme v ňákým baru, padneme na podlahy mramorové, protože jsme, jak ty říkáš, sračky a kořalové. E H7 E 3. Když jsme spolu, lásko moje, to první léto sloužili, H7 E C#mi A E v srdcích plno nepokoje a v polích zrálo obilí, G#mi Gmi H čtyři stěny panelové, E H7 E a ty mě strčíš do přihrádky "sračky a kořalové". C#mi A R: Jestlipak víš, co k nám táhne mladý ženský, E když makáme, tak proč na plný pecky, G#mi Gmi H jsi jak za Marie Pujmanové, E H7 E myslíš si proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové? R: Víš, proč nás vidíš jako šmouhu v rychlejch autech jet a proč nás vnímá celý tenhle svět jen jako články novinové, myslíš proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové? R: Proč jsme schopni vrátit toky řek, do kosmu lítat i k pólům, kde je led, stavíme ledoborce atomové myslíš si proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové? R: A proč se posmíváme nemocem a smrti a času, který všechno kolem drtí pěstí ručky hodinové, protože jsme, prcko moje, sračky a kořalové ...