Balada o úplatku (Jahelka Ivo)

D F# Hmi G 1. Poslyšte, ševci i dřevorubci, D A C D baladu truchlivou vo korupci, A D G D vo jednom dědovi-zemědělci, A D A D co s kozou rady už nevěděl si, A D bydlel na samotě, měl slámu na botě A G D a koza nežrala vod čtvrtka k sobotě, A D zoufalý penzista řek' si, že dojista E A radu mu musí dát internista. 2. Že není ve městě veterina, požádá doktora Severína, ráno, když umyl si z očí spaní, vyrazil do města s močí ranní, gatě dal na kšandy a nikoliv ze švandy nalil tu kozí moč do láhve vod brandy, zárodky potvůrek najde v ní doktůrek, myslel si upřímně děda z Hůrek. 3. V čekárně doktora Severína angína, průjem a vedle rýma, lékaři i sestře Amálii líčí děd tu kozí patálii, by svou řeč podpořil, v tašku se ponořil a vytáh' tu láhev, vo níž jsem hovořil, než začal myšlenku, s receptem byl venku, vše bylo hotovo za chvilenku. 4. Tu láhev ze stolu už ze zvyku schoval si pan doktor do šuplíku, až půjde po práci pro hovězí, řezníka uplatí, v tom to vězí, když přišel do masny, tak bylo vše jasný, láhev tam zanechal, no řekněte, copak s ní, řezník, ten, člověče, vypije, co teče, ať je to po ránu a nebo večer. 5. Sotva však udělat krůček stačil, tak řezník, co právě bůček svačil, dostal chuť na doušek, svatá pravda, rozhod' se, že si z té láhve zavdá, polknul jen jeden hlt, měl z toho málem smrt, ze dveří vyrazil a hnal se jako chrt, napřáh' se vodshora a praštil doktora, ten na zem upadnul jak brambora. 6. Řezníku, co byl tak zkorumpován, musel být žaludek vypumpován, i chudák doktůrek měl toho dost, vodvezen byl pak na pohotovost, při hlavním líčení oba dva sklíčení byli převelice, k base prý klíč není, a koza ve chlívku žrala i polívku A D A D a děda radostně zased' k pívku.