Balada o zahradním pychu (Jahelka Ivo)

D G A D 1. V zahradě u Buzků stála hrušeň F#dim Emi D A a v její koruně, značně vzrušen, C G D ukryt byl majitel Eda, E A číhal tam v pozici zvěda. 2. Noc byla truchlivá černá vdova, číhal na souseda dneska znova, až půjde hrušky mu loupit, chtěl do té fušky mu vstoupit. D A D R: Dušku, Dušku, neber tu hrušku, G A D G jestli ji ukradneš, moc špatně dopadneš, D Hmi A D Dušku, Dušku, nech tu hrušku! F# H *: Na hlavě punčochu svý ženy Maruny, E A vopřen vo rozsochu, na kuráž dva rumy, G D bděl jako ponocný pro ten pych ovocný A D A D A D a zloděj zlodějská ať si moc nevejská. 3. Soused se jmenoval René Dušek, každý rok snědl mu pěkných hrušek, protože koruna stromu sahala až k jeho domu. 4. Žebřík si přistavil na svým dvoře, za chvíli už trhal až nahoře, česáčkem ovoce česal a samou radostí plesal. R: *: Ten večer pro krádež byl jako stvořený, tak si řek': dobrá, jdeš, žebřík měl opřený, napnuly se mu šle, když lezl na šprušle s česáčkem pod paždí tak, jako pokaždý. 5. Když Dušek v koruně dosáh' cíle, tak přišla Edova pravá chvíle, maskován na něho vybaf': bubu, což byla ovšem ta chyba. 6. Dušek se vyděsil, dolů žuchnul, předtím však česáčkem Edu buchnul, ten slítnul jak zralá hruška, trefil se přímo na Duška. R: *: Jakpak to dopadlo, to je fakt k nevíře, zvedaj' se za madlo v pokoji na chíře, čeká je souzení a velké soužení, hrušky jsou v kompostu, pámbu jim pomoz tu!